Míra přerozdělení, tj. podíl HDP procházející státní pokladnou, přesahovala v socialistickém Československu 70 %. V kapitalistické České republice nabrala nejprve velmi rychlý klesající trend a poté se snižovala pomaleji, avšak pravidelně o procento ročně až na dnešních 40 %, tedy na úroveň tradičně sociálnědemokratických zemí v Evropě. Nyní nás zřejmě čeká opačný proces. Otevřely ho návrhy ČSSD na zvýšení spotřebních daní a příspěvků na sociální a zdravotní pojištění.Četnost debat o daních může být měřítkem, zda je společnost v normálu. Čím méně politických převratů se odehrává, tím více vzrušení se soustřeďuje okolo tohoto fádního tématu. K normálu máme ještě daleko. Určitě bychom se ale měli dočkat pečlivější analýzy, kdo a kolik na očekávaných změnách získá či ztratí. Daně a dávky nejsou jen fiskálním či ekonomickým problémem, ale také problémem sociálním a politickým.
Něco za něco nebo také za nic
Na rozhraní ekonomické a sociální sféry se setkáváme s různými „trade-offs“ - nucenými volbami něčeho za něco, jež omezují manévrování ekonomické a sociální politiky. Není možné nadměrnými výdaji podemílat tvorbu nezbytných zdrojů, nelze potírat sociální nerovnost za cenu destrukce motivačního systému. Podle ekonomické teorie může individuální pracovní úsilí růst jen tehdy, když je vyšší výkon patřičně odměněn. Podle sociologů je však lidská práce především společenskou činností a peněžní odměna jen jednou z mnoha jejích kompenzací - stejně může…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
