Politické dění se za poslední tři desetiletí přestěhovalo z mítinků a náměstí do bouřlivě expandujícího prostoru médií. Toto nové kolbiště, více či méně nezávislé na státu či zavedených mocenských skupinách, se stává vzhledem ke značné a často nekritické důvěře veřejnosti průsečíkem ekonomické, kulturní i politické moci. A neplatí to zdaleka jen o mediálním lunaparku USA, kde nový věk započal již prezidentskou kampaní v roce 1960. John Fitzgerald Kennedy tehdy zvítězil nad Richardem Nixonem v živé televizní debatě, a od té doby jsou zde všechny převraty a revoluce přenášeny živě televizí. Zbytek světa postupuje v amerických šlépějích, a to i v relativně odlehlejších koutech světa, jako je Ekvádor či Bolívie.
Fotbal a politika
Jak přibývá rozhlasových stanic a televizních kanálů, musí se politické hemžení a jeho aktéři stále více přetahovat o mediální prostor a pozornost publika se zábavnými a sportovními pořady. Nová pravidla virtuální politické hry jako by pomalu začínala splývat se sobotním thrillerem nebo fotbalem: vyžadují si drama, napětí, konflikt, rivalitu, zákeřnosti, podvod, vítěze, poražené a tam, kde je to možné, nesmí chybět ani sex a násilí. Do popředí zájmu se dostává žánr takzvaných politických debat a analýz - Crossfire na CNN nebo jeho kostrbaté domácí obdoby Aréna, Na hraně či Sněží.Výřeční komentátoři, nesmiřitelní ideologové a moudří odborníci se zde zaníceně a bez servítek přou na libovolné téma a na konci celé „politshow“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
