Boje v Kosovu se rozšiřují, přičemž iniciativu převzala znovu srbská strana. Bez ohledu na sliby dané Jelcinovi nemůže asi Miloševič sestoupit z cesty, po níž se vydal: kdyby omezil účast ozbrojených sil, vedlo by to k postupnému předání provincie do rukou Osvobozenecké armády Kosova (UCK). Proto dnes značná část jejího území připomíná východní Bosnu začátkem roku 1993. Jen v pozici tamějších Bosňáků se tentokrát ocitli kosovští Albánci.
Armáda do akce
Byť dalo mezinárodní společenství Miloševičovi jasně najevo, že má omezit policejní operace v Kosovu a nedopustit, aby se angažovala armáda, je zřejmé, že jugoslávská armáda se už do kosovského dění vložila. Tolerance tohoto kroku ze strany Západu je zřejmě částečně motivována obavou z posílení pozice UCK. Není znám počet vojáků, kteří se podílejí na nynějších operacích, ví se však, že armáda nasadila ohromující množství těžké techniky, především tanků, a pokusila se v součinnosti s policií o blitzkrieg, kterým chtěla plně využít momentální převahu. Přitom nejspíše sledovala tři základní cíle: uvolnit hlavní komunikace a městečka kontrolované UCK, vyhnat hlavní síly rebelů z jejich základen a pak tvrdým postupem odradit kosovské Albánce od pokračování v ozbrojeném odporu.Hromadně nasazené tanky mohou být v rovinatém terénu Kosova (s výjimkou pohraničních hor) velice účinné. Takové nasazení je ovšem velmi drahé a dlouhodobě pro kolabující srbské hospodářství neúnosné. A získají-li Albánci…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
