Malé státečky na pobřeží Perského zálivu tvoří zvláštní svět ve světě. Rozlohou a počtem obyvatel zůstávají nepatrné, ale ekonomicky jsou silné. Jejich ropné bohatství představuje chléb o dvou kůrkách: tyto emiráty byly schopny výrazně spoluurčovat světové ceny ropy, což se projevilo při dvou ropných šocích v 70. letech; na druhé straně mohou být snadno ohroženy expanzionistickými sousedy, jak se to nejvýrazněji ukázalo v irácké okupaci Kuvajtu před osmi lety. Není divu, že v této oblasti se víc než kde jinde v arabském světě projevily trvalé integrační snahy. Jak se tyto malé státy shodnou s ohromnou Saúdskou Arábií? Jak se zbavují své výhradní závislosti na ropě? A jak to funguje po 17 letech?
Ve společné identitě
25. května 1981 byla v Abú Zabí šesti státy založena Rada pro spolupráci arabských zemí Zálivu (Gulf Cooperation Council, GCC). Toto regionální sdružení tvoří Bahrajn, Katar, Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. V budoucnu možná přibude Jemen, dnes - pro své vnitřní zmatky a chaos - jeden z nejchudších států světa.Nyní se GCC přetváří ve významný obchodní blok a perspektivní region. Na jeho území se nalézá téměř polovina světových ropných zdrojů a takřka 14 % zásob zemního plynu. Všechny členské státy GCC se soustřeďují na těžbu a zpracování ropy, ale zároveň se chystají na dobu, až zdroje „černého zlata“ začnou vysychat.Nejdůležitějším cílem je dosáhnout co nejhlubší hospodářské integrace. GCC spolupracuje v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
