Ivan Martin Jirous bývá označován za básníka undergroundu. Ale český protikomunistický underground je zároveň jednou z metamorfóz „světového undergroundu“, určitého životního postoje, který charakterizuje programová negace hlavního proudu kultury, okázalá provokace, systematické nedbání logiky a hierarchie uměleckých směrů, druhů a žánrů. Možná, že právě srovnání Magorova literárního díla, které nyní ve dvou svazcích vyšlo v Torstu, s jinou, časově a vnějšími formami zcela odlišnou podobou téhož „undergroundu“ pomůže nahlédnout cosi, co se při obvyklém poukazování na konkrétní reálie české doby normalizační vyjevit nemůže. Jako zrcadlo nám poslouží životní a umělecké formy mužů a žen, kteří odcházeli na sklonku starověku z protestu proti přezrálé antické civilizaci poustevničit do pouští Egypta a Sýrie.
Svatá naivita, svaté dětství
Aby mohli první mniši negovat hodnoty a žánry antické civilizace, museli je alespoň někteří z nich důkladně znát: jejich „alternativní kultura“ popírá pohanskou antiku, ale rafinovaně přitom využívá jejího kulturního odkazu. Nepodlehněme omylu povrchního pohledu - básnické dílo, které je shrnuto v Magorově summě, vůbec není ani naivní, ani insitní, ani neumělé. To, co vyhlíží jako prosté říkačky, jakých může „prý“ kdekterý literátský poučenec naplácat po libosti, co u řady jiných básníků undergroundu vskutku prostoduchými, vtipnými říkačkami je, vyrůstá u Magora z velké poučenosti.Egypt, Sýrie a Palestina vyjadřovaly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
