V posledních týdnech dominuje světovému tisku prohlubující se krize japonského hospodářství. Hrubý domácí produkt se snížil v prvním i druhém čtvrtletí (a to po šesti letech stagnace) a průmyslová výroba poklesla od začátku roku dokonce o neuvěřitelných třináct procent. Inflace se pohybuje jenom deset promile nad nulou a spíše je pravděpodobné, že Japonsko trpí poklesem cen, tedy deflací: výrobní ceny klesly o celá čtyři procenta jenom za první čtvrtletí letošního roku. Přes intervence americké a japonské centrální banky se kurz jenu propadá do historických hlubin a stejným směrem se již delší dobu ubírá japonská burza. Rozpočet je zatížen deficitem, který je vyvolán především krizí penzijního systému. Státní programy na oživení hospodářství nefungují, banky nechtějí půjčovat a spotřebitelé nechtějí utrácet. Nelze se divit, že krize mamutího japonského hospodářství (v přepočtu na dolary obhospodařují Japonci suverénně největší objem úspor na světě) spolu s krizí ve východní Asii tolik zaměstnává politické lídry z nejvyspělejších zemí. Existují totiž důvodné obavy z toho, že by tato krize mohla způsobit globální hospodářskou krizi.
Krize důvěry
Japonská krize má řadu příčin, ale ekonomové rozumějí jen některým. Jisté je, že nejde o krizi, která by měla cyklický charakter, ale o takovou, která vychází ze struktury japonského hospodářství. Katalyzátorem se stalo splasknutí bubliny na akciových trzích v roce 1992. Následující hospodářská stagnace…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
