Snad pod dojmem svého úspěšného angažmá v Bosně a Hercegovině se NATO bez velkých úvah odhodlává k možnému zásahu v Kosovu. Ale v tomto případě úvahy na místě jsou - a dalo by se říci, že mnohem spíše než před zákrokem Aliance v Bosně. Až dosud nikdo z veličin NATO, EU či OSN nezodpověděl základní otázku: jaký je vlastní cíl případného mezinárodního zásahu v Kosovu.
Mezi dvěma kameny
Samotná hrozba - či už počátek - krveprolití nestačí k tomu, abychom rýsovali paralely. Vezměme to po pořádku.V Bosně směřoval zásah NATO na ochranu a podporu těch, kterým šlo o celistvost nedávno uznaného státu - celistvost sice poněkud fiktivní, ale dnes přece jen jakž takž fungující. V Kosovu by zásah směřoval na ochranu těch, kterým jde dnes už výhradně o samostatnost (respektive o Velkou Albánii). Jenže toto jejich přání by nepodpořil.V Bosně měl zásah také zastavit etnické čištění země, byť už bylo v samém závěru. V Kosovu etnická homogenizace v podstatě skončila. Kosovo roku 1998 nemá nic společného s etnicko-náboženskou mozaikou Bosny roku 1992: Albánci se přinejmenším během posledních deseti let stali zcela dominantní složkou, zatímco Srbové odešli nebo žijí v severních pohraničních okresech. Současné násilnosti srbské policie vyvolaly vlnu uprchlíků, ale nesměřují k plošné etnické čistce; ta by při počtu dvou milionů Albánců nebyla ani technicky zvládnutelná. Spíše ve zhrublé podobě připomínají tzv. Alonův plán - třicet let starý koncept "strategických…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
