Hotelový poslíček si stěžuje ředitelce, že ho zneužila jedna z návštěvnic hotelu. „Byla ošklivá?“ ptá se ředitelka. „Ne, pěkná,“ zní odpověď. „Tak v čem je problém?“ podiví se ředitelka. Nečekaná odpověď zarazí proud stížností a chvíli trvá, než si poslíček vymyslí další. Scéna z amerického filmu Čtyři pokoje dokonale připomíná současné poměry v České republice: do klína nám spadla dosud nepoznaná svoboda, ekonomicky je na tom stát nejlépe v historii, a přesto si každý stěžuje. Dokonce tolik, že volby má předem vyhrané partaj, která celý svůj program založila pouze na závisti a zahořklých pocitech z „prachbídné existence prostých lidí“. A poté, co výzkumníci veřejného mínění slavnostně oznámili, že nostalgií po „bezproblémových časech“ normalizace trpí víc než polovina zdejšího obyvatelstva, začala na tuto notu hrát celá řada levicových politiků: za komunismu se nám prý v mnoha směrech - především pokud jde o naše peněženky - žilo lépe než nyní. I když žádný z agitátorů nepředložil důkazy, provokativní otázka je na světě a musíme se s ní vypořádat. Takže máme se dnes, osm let po převratu, hůře než před ním?
Zlaté časy před listopadem
Srovnávat diktaturu moskevských slouhů se systémem svobodné volby svobodných lidí je v otázkách politiky, etiky a lidských práv vlastně nemožné. Ovšem hodnoty jako svoboda slova či možnost cestovat nelze zvážit, lidská paměť pomalu ochabuje a každý má navíc tendenci uchovávat si z minulosti jen to dobré. Proto se v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
