Jaderné zbraně nebyly vyvinuty pro agresi, ale pro odražení agresora, přesněji kvůli tomu, aby skutečný či potenciální útočník měl jasno, že si své počínání setsakra odskáče. Jak by řekli ekonomové - aby došel k závěru, že jeho náklady po čertech překročí výnosy. Tak tomu bylo v případě USA v roce 1945 (neškodí si to připomenout v muzeu bomby v Hirošimě, kde nástěnné tabule člověku sugerují dojem, že jakýsi šílenec rozkázal svrhnout na mírumilovné kvetoucí město jadernou pumu) a dlouho poté. Z pocitu vlastní slabosti vůči dosavadním členům jaderného klubu do něho po řadě vstupovaly Sovětský svaz, Velká Británie, Francie a Čína. Běžela studená válka a bomba plnila svůj odstrašující účel zbraně posledního soudu. Co se vlastně změnilo 11. května, když se mezi elitní jaderný klub zařadila Indie?
Výbuch v den Buddhova výročí
Nezměnilo se tak mnoho, jak by se mohlo zdát z reakcí tisku a státníků.
Především zůstává stejná motivace. Indie provedla testy své jaderné hlavice nikoliv proto, aby demonstrovala přípravu k útoku, ale proto, aby potlačila pocit vlastní slabosti. Můžeme si vzpomenout na podzim 1993, kdy Rusko představilo svou novou vojenskou doktrínu: na rozdíl od staré sovětské v ní scházel závazek, že Moskva nepoužije jaderné zbraně jako první. Mnozí v tom viděli imperiální hrozbu, jenže opak byl pravdou. Brežněv si onen závazek mohl dovolit, neboť měl silnou převahu vůči Západu v pozemním vojsku, ale Jelcin se z něj vyvázal, protože jeho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
