Při bitkách, k nimž došlo předminulou sobotu během demonstrace radikálních ekologických organizací, se i v pražských ulicích připomnělo, že jejich ušlechtilé snahy mohou někdy ve společnosti způsobit vážné konflikty. Letitou zkušenost s tímto rozporem mají v sousedním Německu. Aby se mohl sociální demokrat Gerhard Schröder stát příštím spolkovým kancléřem, je do značné míry odkázán na pomoc politické strany, kterou sám označil za nevypočitatelnou. Měl na mysli stranu Zelených, které jinak celkem poklidný život ve Spolkové republice vděčí za nejeden rozruch.
Radikální tradice
Abychom pochopili, proč jsou Zelení takoví, jací jsou, je třeba se vrátit do 60. let. V tehdejší éře prosperity a dlouhodobého hospodářského růstu otřásalo Spolkovou republikou silné radikálně levicové studentské hnutí, soustředěné zvláště kolem univerzit v Západním Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem a Heidelbergu, které se ustavilo jako mimoparlamentní opozice (APO). Studenti požadovali změnu systému studia, který považovali za zastaralý a autoritářský. Jejich vůdci Rudi Dutschke a Daniel Cohn-Bendit byli mimo jiné ovlivněni učením Trockého, Mao Ce-tunga, a obzvláště pak domácí Frankfurtskou školou, která se odvolávala na Marxe a hlásala, že soudobou industriální společnost na Západě i v tehdejším východním bloku je třeba zničit, protože je v jádru špatná: potlačuje přirozené lidské potřeby, deformuje mezilidské vztahy, nutí člověka k nadměrnému pracovnímu výkonu a působením…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
