V listopadu roku 1855 umírá v kodaňské nemocnici dánský myslitel Soren Aabye Kierkegaard na postupnou paralýzu těla. Státní luteránská církev, proti jejímž praktikám ještě před několika týdny zavile bojoval, mu vypravila pohřeb v jednom z nejznámějších kodaňských kostelů. Mezi účastníky se nevyskytoval téměř nikdo ze známých osobností. Přišli studenti a prostí lidé, mezi nimiž se sotva našel někdo, kdo by jeho filosofii rozuměl. Pastor byl při obřadech nervózní. Z kostela se průvod vydal na hřbitov, kde se slova ujal Henrik Lund, praktikující lékař a jeden ze synovců zesnulého. Upozornil přítomné, že skutečné názory nebožtíka byly v přímém rozporu s právě skončenými ceremoniemi. Jeho krátký projev sklidil živou odezvu a pastor, jemuž se obřad vymkl z rukou, odsoudil Lunda alespoň k (relativně vysoké) pokutě 100 říšských tolarů.
Kierkegaard, od jehož narození uplyne 5. května 185 let, byl jedním z prvních intelektuálů, kteří na vlastní kůži zakusili zlobu mas vyvolanou bulvárním tiskem. Žádné světlé zítřky nepředvídal a na reformy relativně slušné absolutní monarchie ve své rodné zemi pohlížel spíše s nevolí. Jasnozřivě poukazoval na některé slabiny nastupujícího demokratického systému s občanskými svobodami. Uvědomoval si, že anonymní lidská masa si začíná razit cestu dějinami a že si cestu k moci napříště jako první proklestí ti, kdo se naučí touto masou manipulovat. Již v roce 1848 varuje před komunisty, kteří zavádějí tyranii nejhoršího druhu - "tyranii strachu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
