Ač se první kolo parlamentních voleb v Maďarsku bude konat už tuto neděli, dá trochu práci najít na ulicích výraznější známky zuřícího stranického boje. I po Budapešti je zatím volebních billboardů jen poskrovnu, na venkově nejsou vidět skoro vůbec. O něco častěji se vyskytují jen menší plakáty propagující kandidáty, které čeká střet v jednomandátových většinových obvodech. Předvolební šeď ovládá i celostátní média; jen občas ji rozjasní ostřejší výměna názorů stranických lídrů.
Vzhledem k tomu, jak nesmiřitelně rozpolcenou se zdála být v posledních letech maďarská politická scéna, je klidná a tichá předvolební kampaň velkým překvapením. Tím spíše, že na rozdíl od předchozích parlamentních voleb nemají ty letošní jasného favorita.
Lety a pády socialistů
Vývoj voličských preferencí v Maďarsku prošel v posledních čtyřech letech ledasčím. Krátce po drtivém volebním vítězství socialistů (MSZP) v roce 1994, a zvláště po přijetí restrikčních hospodářských opatření na jaře 1995 („Bokrosův balíček“) se popularita této strany vydala do hlubin. Opravdové zděšení vyvolaly některé průzkumy z přelomu let 1995 a 1996, podle kterých se nejpopulárnější stranou v zemi stali malorolníci (FKGP), vedení značně populistickým Józsefem Torgyánem. Během roku 1997 se však mračna nad hlavou socialistů postupně rozptýlila. Ozdravný ekonomický program začal přinášet první ovoce, nastartoval nový ekonomický růst a západní činitelé se mohli v pochvalách na adresu Maďarů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
