Letošní parlamentní volby budou rozhodovat nejen o způsobech sestavení vládních koalic, ale i o další budoucnosti šéfů politických stran. K ohroženým začíná v poslední době patřit předseda lidovců Josef Lux. Jsme totiž svědky krachu vize, kterou pod jeho vedením KDU-ČSL prosazovala v posledních dvou letech.
Třináct kilo a sedm procent dolů
Luxova základní politická strategie byla tak trochu opsána z politických reálií sousedního Německa. Vedle velké ČSSD (české verze SPD) tu měla po vzoru Kohlovy CDU vzniknout velká KDU-ČSL. Občanská pravice měla být podle této představy zatlačena do role malé liberální strany typu FDP Klause Kinkela. Svého cíle chtěli lidovci dosáhnout tím, že se otevřou společnosti a získají voliče ze středních vrstev, kteří by odmítali Klause i Zemana. Sám Josef Lux pro to udělal maximum: zhubl o třináct kilo, zaměřil se na práci s médii a snažil se ztělesňovat moudrý střed mezi extrémy Klausů a Zemanů. Zpočátku s tímto přístupem slavil úspěch a v březnu 1997 zaznamenal v průzkumech veřejného mínění plných čtrnáct procent. O rok později má však křesťanská strana poloviční oblibu a předseda Lux je v očividné defenzivě jak uvnitř strany, tak na české politické scéně. Má to své důvody. České střední vrstvy jsou převážně světsky orientované a žijí ve městech, kde má KDU-ČSL stále punc uzavřené, katolicky orientované strany, kterou volí starší věkové skupiny venkovského obyvatelstva. Ukazuje se, že za počáteční vzestup preferencí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
