Když první vlnu reformátorů v Litvě, Maďarsku a Polsku smetli bývalí komunisté, ptali se někteří západní analytici: Kde je slovenský (či český) Kwasniewski? Žádný nebyl. Jako jediný ze známějších komunistů 80. let se dokázal po listopadu 1989 načas prosadit Čalfa. Slovenským fenoménem tohoto desetiletí je Vladimír Mečiar; ještě začátkem roku 1990 to ale vypadalo jinak. Šéfem vlády národního porozumění se stal komunistický ministr spravedlnosti Milan Čič a do čela Slovenské národní rady zasedl stranický boss z východního Slovenska Rudolf Schuster. Veřejnost proti násilí je ale po volbách 1990 na špičku slovenské politiky už nepustila. Dnes oba žijí v Košicích. Čič je již šestý rok předsedou Ústavního soudu a zdá se, že se pomalu ubírá do důchodu. Ne tak Schuster. Ten po návratu z velvyslaneckého postu v Kanadě zkusil komunální politiku a v roce 1994 byl zvolen primátorem Košic. Nyní je zřejmé, že komunální politika je pro Schustera příliš malá: jeho ambice míří mnohem výše.
SOP: už nikdy žádný svár
Loni přišla slovenská opozice s myšlenkou referenda o přímé volbě prezidenta a Schuster ucítil šanci. Opozice se tehdy obávala, že po vypršení Kováčova mandátu parlament nebude s to zvolit nového prezidenta, že většina pravomocí hlavy státu přejde na premiéra a po parlamentních volbách na podzim 1998 vypukne ústavní krize, neboť některé pravomoci, například jmenovat novou vládu, premiér mít nebude. Schuster se na to díval z druhé strany a zkusil získat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
