Představme si člověka, kterému padá dům na hlavu. Sousedé chodí okolo a říkají: Něco s tím dělej, jinak nebudeš mít kde bydlet. Náš člověk ale s klidem odpovídá: Není to tak hrozné, otec mi říkal, že dům je dobrý a že nikdo ve vsi takový nemá. Po osmi letech si pozve stavebního odborníka, aby zjistil, jestli domu skutečně něco není. Statik přinese zprávu, že dům se skutečně rozpadá. Co asi udělá majitel? Přesně do stejného dilematu se dnes dostává česká společnost, speciálně úřady odpovědné za vzdělávací systém. Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání, známá pod zkratkou IEA, vydala minulý týden první výsledky testů, jak ovládají studenti posledních ročníků středních škol a učilišť matematiku a přírodní vědy. Zpráva jen potvrzuje, co kritici českých škol tušili již dlouho. Dopadli jsme špatně. V některých ohledech hůř, než čekali největší pesimisté. Ukazuje se, jak trestuhodná je lhostejnost, s níž všechny profesní spolky i politické elity bez rozdílu stranické příslušnosti dosud přehlížely varovné signály. Jejich jediným zájmem dosud bylo, obrazně řečeno, chátrající dům bez ostychu vybydlet.
Na středních školách se zapomíná
Výsledky překvapily tím víc, že IEA před rokem oznámila, jak dobří jsou v matematice a přírodních vědách žáci osmých tříd našich základních škol. K tomu sice připomněla, že v tuzemských vyučovacích metodách je hodně divného a že v humanitních oborech jsou naši žáci spíše podprůměrní, čtvrté místo mezi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
