„Volíš Losnu, nebo Mažňáka?“ Zásadní otázka slavné foglarovky a celý popis dramatických voleb Velkého Vonta byly až donedávna takřka jediným zdrojem, který českou mládež informoval o demokratických zvyklostech. Vedle pravidel drsného boje o moc jsme se z historie Foglarových Stínadel dovídali i o ničivých důsledcích dlouhého bezvládí. Tedy o době, kdy se Vontové nemohli dohodnout na žádném pořádném vůdci a jejich klukovský stát skomíral hádkami a jepičími „koalicemi“ znesvářených part. Naštěstí se Stínadelští vždy po čase upamatovali na své tradice a zvolili si šéfa osvědčenou metodou: většinovým systémem. V něm vítěz bere vše, takže místo skrytého hledání nejvýhodnějšího spojence musí kandidáti v otevřeném souboji voličům dokazovat, kdo je hoden křesla Velkého Vonta.
Předvolební situace u nás připomíná spíše tu horší stránku stínadelských dějin. Z průzkumů čiší mocenský pat a politici v zoufalé snaze vykombinovat nějakou přijatelnou vládní sestavu spekulují, kdo s kým po volbách půjde. Strany se vůbec netrápí pochybnostmi, zda mají na to, být skutečnou vůdčí silou odpovědnou za několikaletý vývoj země. Už dopředu totiž vědí, že tak či onak skončí v nějaké koalici, kde se případné neúspěchy dají vždycky svést na partnera. Jejich lenivou pohodlnost ovšem nemůžeme odsuzovat - svým způsobem do ní upadli zákonitě. V České republice se totiž na rozdíl od Stínadel volí poměrným systémem. A to je systém, kdy na volbách nemusí příliš záležet, kdy se i ministerské posty…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
