Po nedávné zprávě, že Velká Británie přiznala azyl jedné rodině českých Romů, nás zastihla další varovná zvěst. Kanadská rada pro přistěhovalectví a uprchlíky přiznala postavení uprchlíka českému občanovi, který tvrdil, že je jako homosexuál v České republice pronásledován. Verdikt kanadského úřadu může být jednak výzvou k hlubšímu zamyšlení nad soužitím heterosexuální většiny s homosexuální minoritou, jednak inspirací pro české zákonodárce. Právě tento týden totiž začíná schůze, při níž má sněmovna poprvé projednat návrh zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví.
Kdo může k notářovi
Většina Čechů považuje homosexualitu za psychický problém a jen málokdo si dosud uvědomuje, že tato otázka má i právní a politický rozměr. Obecně se má za to, že když už se nesmí za homosexualitu trestat, když byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí a když byla homosexuálům snížena na běžnou úroveň věková hranice povoleného intimního styku, je celá věc jednou provždy uspokojivě vyřešena. Ve společnosti založené na úctě k právům jednotlivce se ale jedná o víc než o odstranění zjevných nerovností a příkoří. Jde o to, vytvořit právní rámec, který by respektoval odlišnost homosexuálů do té míry, aby mohli naplňovat svou představu o dobrém životě, a který by je chránil před skrytou diskriminací všedního dne.
Zákon o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví předložili poslanci Zuzka Rujbrová (KSČM), Jana Gavlasová (ČSSD) a Jaroslav Zvěřina (ODS). Díky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
