V neděli 15. března proběhly ve Francii regionální volby. Šlo o první celostátní zkoušku Jospinovy levicové vlády od jejího volebního triumfu před dvanácti měsíci. První měření sil po volbách se obvykle považuje za „sankční“ pro vládu. To se ale nyní nestalo a „pluralitní levice“ vedená socialisty ovládne na příštích šest let více regionů, než ovládala dosud (pouze dva). Avšak šampaňské v jejich sídlech neteklo. Zdrženlivost levicových lídrů má několik důvodů.
Za prvé: šeredně se zmýlily všechny průzkumy veřejného mínění, jež do poslední chvíle předvídaly novou „rudozelenou vlnu“. Ta se nakonec nepřehnala. Za druhé: v posledních regionálních volbách v roce 1992 utržila levice dosud nejhorší porážku (předvídala blamáž v parlamentních volbách 1993). Z tak nízké výchozí pozice si teď levice mohla jen polepšit. Z popsaných důvodů zaznamenala i parlamentní pravice menší neúspěch, než se obecně očekávalo. Pařížská vedení Svazu pro francouzskou demokracii (UDF) a Shromáždění pro republiku (RPR) tak nedělní porážku přijala s očividnou úlevou. Pro pravici je rovněž povzbuzující, že nedošlo k výraznému posunu hlasů mezi oběma tábory. Francie zůstává nadále zemí, kde kolem 60 % lidí nevolí nalevo. To zároveň svědčí o faktu, že parlamentní opozice nedokáže plně využít tento voličský potenciál ve svůj prospěch.
Ve smrtelném objetí
Při pohledu na výsledky se ukazuje, že hlavní události voleb proběhly mimo etablované strany. Dvakrát utrpěla francouzská…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
