ČSSD už téměř rok patří primát nejoblíbenější politické strany u nás. Zdálo by se, že tři měsíce před volbami už bude jen sklízet plody své dlouholeté opoziční politiky a připravovat se na převzetí moci. Místo toho však bezradně tápe, její lídři vydávají protikladná prohlášení a strana se propadá do stále větší izolace.
Ztráta Klause
Základní politickou strategií Miloše Zemana od zvolení předsedou ČSSD na jaře 1993 bylo sesazení Václava Klause. Lidé z jeho nejbližšího okolí dokonce tvrdí, že to byl přímo hlavní motiv jeho vstupu do řad nejstarší české politické strany. Faktem je, že tomuto úkolu podřídil všechny své záměry a pod tímto praporem spojil nejrůznější politické a názorové skupiny. Jeho opoziční přístup byl od počátku založen na tvrdé osobní konfrontaci. Soupeření programů, nebo dokonce úvahy o novém směřování evropské levice v devadesátých letech byly vždy na okraji Zemanova zájmu. Ze dne na den se ale předsedovi ČSSD zhroutil jeho politický svět: Klause svrhli jeho vlastní koaliční kolegové, ODS už není hlavním soupeřem, a Zeman se najednou nedokáže s novou situací vyrovnat.Zatím nepříliš zasloužený úspěch Unie svobody navíc signalizuje změnu společenské atmosféry - veřejnost si konečně začíná uvědomovat ekonomické důsledky zítřejších politických rozhodnutí a současně očekává věcný a slušný politický styl. Sociální demokracie je proto několik měsíců před volbami nucena nahlas hovořit o svých představách o správě státu, na což v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
