„Zatímco americký Kongres povstal a tleskal Clintonovi za to, že pozval Maďary, Poláky a Čechy do NATO, podobné ovace by prezident Clinton od českého parlamentu očekával marně,“ napsal sedmnáctého února redakční komentář deníku The New York Times a stejné noviny se od té doby postoji Čechů ke vstupu do Aliance věnovaly se stejně kritickým tónem ještě třikrát. Pro nás je to nepříjemná pozice: američtí senátoři začnou tento týden diskutovat o přijetí tří středoevropských zemí do NATO, média je upozorňují, že Češi o to vlastně nemají zájem, a my nemáme argumenty, kterými bychom tvrzení skeptických novinářů vyvrátili.
Přízeň washingtonského Senátu přitom potřebujeme, protože rozhodne o naší budoucnosti. Pokud náš vstup do do NATO schválí, budeme mít na dosah nesplněný sen několika generací našich předků: tuzemská demokracie bude v bezpečí před ohrožením zvenku.
Ve vedlejším pokoji
Najít klid a bezpečí v rušném koutu střední Evropy se Češi pokoušejí od pádu habsburské monarchie. Samostatné Československo vzniklo v roce 1918 díky doktríně amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který prosazoval právo malých národů na sebeurčení, a zároveň snaze Francouzů oslabit Německo podporou národních států v týlu svého odvěkého nepřítele. Potíž byla v tom, že Američané se později přestali zajímat o spory v divokých krajích na východ od Rýna, dalšího případného spojence, Angličany, jsme odradili svým nesmiřitelným protiněmeckým nacionalismem, a tak jsme…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
