Po vítězství hokejistů v Naganu zaplavila zemi vlna hrdosti, deprese z politiky zmizela, lépe řečeno politika a realita byly vytlačeny někam do kouta. „Hašek na Hrad“ a „Hašek je Bůh“ - skandovalo se v Praze i v jiných městech.
Vypadá to tedy s námi najednou mnohem lépe. Nejenže jsme nalezli sebe samé, svoji identitu, ale dokonce po letech ateismu už zase máme ztraceného Boha.
Vědí o nás miliardy
Naganské vítězství bylo u nás napříč generacemi přijato za vlastní a posílilo národní sebevědomí. „Díky vám,“ řekl hokejistům prezident Havel, „teď vědí miliardy lidí na celém světě, co je Česká republika.“ Na jeho slovech je vidět, jak bez problémů jsme vzali výkon dvaceti „našich“ hokejistů za svůj, jak přirozeně se hřejeme v odlesku jejich zlaté medaile. Nabízí se však otázka, jak hluboká je česká národní identifikace, co všechno jsme ochotni vnímat jako to naše. Další otázkou je, zda ony miliardy lidí na celém světě opravdu vědí, co je Česká republika.
Svoji představu o ní jistě mají alespoň někteří. Například britský poslanec Evropského parlamentu Graham Watson, který minulý týden požádal Evropskou komisi, aby upozornila Českou republiku, že nemůže vstoupit do Evropské unie, dokud v ní panuje současná „obzvlášť surová diskriminace“ občanů romské národnosti.
Hokejová sláva na chvíli vytlačila z českých zemí nejen depresi z politiky, ale i volání „Smrt za smrt!“, které se ozývalo v sobotu na pohřbu zavražděné Heleny Bihariové v kostele…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
