V neděli 21. prosince zvítězil v srbských prezidentských volbách Milan Milutinovič. Po novém černohorském prezidentovi Milo Djukanovičovi (viz Respekt č. 44/97) je teprve druhou neokoukanou tváří na čele postjugoslávských republik. „Stará garda“ republikových hlav, známá již z roku 1990, se s výjimkou černohorského Momira Bulatoviče stále drží u moci. I Miloševič jen přesedlal z republikového prezidenta na svazového, ale zůstává mocným mužem v Bělehradě. Udělejme si určitou inventuru.
Slovinsko: jsme z toho venku
Slovinsko se jako jediná postjugoslávská republika vymanilo z osidel nacionalismu a zavedlo fungující pluralitní demokracii. Navzdory tomu má prezident Milan Kučan v rámci své země zřejmě nejpevnější postavení ze všech svých bývalých kolegů. O jeho vlivu svědčí i skutečnost, že byl loni bez problémů zvolen potřetí slovinským prezidentem, byť ústava umožňuje pouze dvojí mandát: odvolal se na to, že poprvé byl zvolen ještě před osamostatněním Slovinska.
Kučan je prezidentem nadstranickým, který hraje na politické scéně fakticky úlohu rozhodčího mezi zhruba stejně silnými bloky, liberálním a konzervativním. Jeho moc je ovšem v prvé řadě založena na paralelní struktuře - jednak na bloku špičkových manažerů strategických státních podniků a bank, jež stále nejsou privatizovány, jednak na síti slovinské diplomacie a špiček v soudnictví až k Ústavnímu soudu:…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
