Jestliže minulé pondělí denní tisk citoval lidoveckého poslance Viléma Holáně nezkresleně, může být dotyčný rád, že žije v Česku, a nikoliv v zemi, která soudně stíhá to, čemu se obecně říká popírání holocaustu. Holáně chrání samozřejmě poslanecká imunita, ale ani ta by ho neuchránila před kampaní v médiích. Předseda zahraničního výboru naší sněmovny totiž v hodnocení diskuse k česko-německé deklaraci řekl mimo jiné toto: „Já nechci jitřit staré pohledy, chci vám ale nabídnout ještě nějaký jiný pohled. V Ruzyni nebyl mučen národ, ale byl tam mučen pan Novák. Do koncentračního tábora v Osvětimi odvezli konkrétního pana Kohna, neodvezli tam národ.“ Vilém Holáň svými slovy chtěl - jak sám dodal - nabídnout pohled do lidské roviny, neboť „politikové diskutují o těchto záležitostech v hromadných pojmech, jako je národ“. Nechtěně tak ovšem smotal dvě různé věci a právě na lidské rovině zranil památku mrtvých.
Když dobře funguje mašinerie
Mnozí lidé si spojují holocaust hlavně s neuvěřitelnou cifrou šesti milionů lidí, kteří byli prakticky během tří let průmyslovým způsobem zlikvidováni. Není ani příliš divu. Už tento počet působí jako unikum. O samotném holocaustu a jeho podstatě se u nás čtyřicet let víceméně mlčelo, neboť se vymykal z třídního pojetí dějin. Nicméně vymykal se nejenom z leninského chápání historie, ale i z veškeré dosavadní zkušenosti lidstva vůbec.
S genocidou celonárodního rozsahu se lidstvo seznámilo již dříve, patří sem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
