Historická událost, dějinný přelom, poselství důvěry, solidarity a naděje. Podobně vzletných slov padlo minulý týden v Bruselu mnoho. Česká republika, Polsko a Maďarsko totiž přistoupily k Severoatlantické smlouvě, což mimo jiné znamená, že se od této chvíle mohou zúčastňovat prakticky všech zasedání rady Aliance a jejích výborů. Střízlivou hlavu si ale zachovala ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová. Ve svém projevu připomněla novým signatářům, k čemu se zavázali: „Znamená to, že tyto tři národy jsou připraveny postavit se na naši obranu, ať žijeme v Doveru, Dunkerque nebo Dallasu.“ A upozornila je, že jde pouze o konec začátku a že „budeme muset ještě hodně pracovat, abychom zajistili úplnou integraci“. Vstup nových členů teď musí schválit parlamenty všech členských zemí Aliance. A ty budou tvrdě posuzovat zejména tři hlediska: kolik peněz nové státy vyčleňují na obranu, jak se zapojují do společných akcí a jak je rozhodnutí o vstupu podporováno mezi občany. Pro Česko z toho logicky vyplývají tři úkoly.
Málo peněz na obranu
Pokud jde o finance, udělali jsme už vstřícný krok. Do letošního jara se naši partneři ze Západu podivovali nad tím, jak málo peněz jde do rezortu obrany. Celková částka sotva stačila na údržbu současného stavu armády, s nějakou modernizací a přizpůsobením se normám NATO nebylo možné počítat. Vláda proto udělala razantní krok: bez ohledu na kritický stav státní kasy zvýšila pro příští rok rozpočet ministerstva…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
