Týden před mimořádným kongresem ODS vypadá vítězství Václava Klause jako hotová záležitost. Nenechme se však mýlit siláckými prohlášeními většiny oblastních stranických předáků. Pokud budou Jan Ruml a Ivan Pilip v příštích dnech stejně rozhodní a přesvědčiví, jako byli v uplynulém týdnu nerozhodní a bezbarví, můžeme se o víkendu v Poděbradech ještě dočkat překvapení. Skutečnost je totiž taková, že Klaus s každým dalším dnem, kdy opadají vášně, ztrácí.
Přichycen při lži
Můžeme si o tom myslet ledacos, ale jednu věc Václavu Klausovi nelze upřít: ví, co od své strany chce. V současném okamžiku mu jde především o dvě věci: aby ho ODS potvrdila v předsednické funkci a poté přešla do opozice, kde by ji staronový šéf mohl sešikovat do předčasných voleb. Jednoduchou taktiku pepří Klausova mediální stylizace do role člověka zrazeného a opuštěného těmi, kterým nejvíce věřil, což má samozřejmě u mnoha lidí úspěch. Přesně to řekl senátor Václav Benda: „Přísahal jsem věrnost Klausovi v dobrém i zlém, a proto nyní stojím při něm!“ Bohužel, tomuto způsobu uvažování podléhají i lidé mnohem méně ideologičtí než Benda. Jejich postoj je přitom vnitřně rozporný: ztotožňovat podporu straně - respektive jejím liberálně reformním ideám - výhradně s jedním člověkem je totiž v rozporu se základními principy a filozofií občanské pravice (tedy s programem ODS). Ta přece staví nikoli na bezduché totalitní „věrnosti“ děj se co děj, ale na svobodném rozhodnutí svobodného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
