Naproti kabinetu výchovného poradce se z okrové pouště zdvihá stylizovaná Leninova hlava, rudé skály v popředí připomínají prapory. Schodům zase vévodí postava vyzáblého skřeta, vypínajícího se nad změtí pestrých barev, z nichž září červené nápisy NOW, CIRCUS a GRATIS. Na žlutých dveřích chemické laboratoře se proplétají dlouhé černé příšery s vlčí hlavou a velkýma červenýma očima. Obrazy výtvarného happeningu na Vyšší škole obalové techniky ve Štětí mají zmapovat deprese, stresy a úzkosti moderní doby. Studenti kreslili na zeď strach z toho, co může přijít, i z toho, co už je či bylo. Nejdepresivnější měla být chodba ke sklepu, vymalovaná tmavými odstíny zeleně. Pochmurný dojem z podzemních prostor oživují jen tři červené a jedna modrá šmouha - „záblesky naděje“. Znázorňují svět, kde nic není jisté, kde se není o co opřít. Dlouhovlasý autor chválí školníka, který jediný dílo správně ohodnotil slovy: „Je mi z toho na blití.“
Pračlověk v džungli velkoměsta
Stres se stal na Západě módním slovem už před třiceti lety a na oblibě neztratil dodnes. Podle dřevní vědecké definice označuje reakci lidského nebo zvířecího těla na bezprostřední nebezpečí. Od té doby vznikly desítky více či méně podobných výkladů. Významný pražský psychiatr Radkin Honzák zdůrazňuje, že stresové reakce pocházejí ještě z pravěku, kdy život závisel na tom, jestli člověk dokáže včas zaútočit nebo utéci. Srdce začalo rychleji bít, aby prokrvilo svaly, mozek přemýšlet, zrychlil se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
