Pět neděl po atentátu na Heydricha, v době vystupňovaného teroru, povolali rodinu pětapadesátiletého židovského obchodníka Bertolda Wolfa do transportu. Z Tršic, kde od počátku války žila, rodina skutečně vyjela do Olomouce, ale na shromaždiště nikdy nedorazila. Z povozu vystoupila na předměstí, v průchodu nějakého cizího domu si všichni odpárali hvězdy a pěšky se vrátili k Tršicím, kde otec už předtím vyhlédl úkryt v lese. Téhož dne si patnáctiletý syn Otto začal psát deník. Otec, matka, syn a jeho o sedm let starší sestra Lici přežívali za pomoci českých vesničanů v různých úkrytech až do roku 1945. Konce války se nedožil jen Otto, kterého čtrnáct dní před osvobozením zajali a umučili ruští kozáci ve službách gestapa.Deníky vyzrálých osobností, zachycující originální pozorování, promýšlení a prociťování světa, jsou pozoruhodnou součástí krásné literatury. Zajímavé bývají i deníky lidí s rázovitě utvářenou psychikou, které dokládají, jak rozmanité podivnosti se mohou v lidských duších zrodit. Asi nejčastěji se však vyskytují deníky s celkem banálními popisy zápasů s pubertou, které zpravidla nepřesahují úroveň ryze privátního dokumentu o dočasně vykolejeném stavu mysli. Deník Otty Wolfa nepatří ani k jedné z uvedených kategorií. Je psán bez jakýchkoli literárních ambicí, nicméně zachycuje zcela mimořádnou situaci, do jaké se autor dostal, a číst jej lze i jako pozoruhodnou beletrii, která se před banalitou nemusí bránit nějakým uměleckým ozvláštňováním, neboť do ní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
