Slunce pomalu zapadalo za moře, když Dennis Ross, neúnavný zprostředkovatel mezi Izraelci a Palestinci, nastoupil zpáteční cestu do Washingtonu. Ani tentokrát neuspěl. Nemohl sladit rozporné postoje Jásira Arafáta a Benjamina (Bibiho) Netanjahua, neboť izraelský premiér stále hájí svůj názor: jeho vláda nepostoupí další území, dokud se Arafát seriózně nezaváže, že se pokusí zastavit terorismus. Čili bez reciprocity, této Bibiho mantry, budou jen těžko jednání pokračovat v žádaném směru.
Bibi a Barak
Levicová opozice, vedená lídrem Strany práce Ehudem Barakem, Arafátovi doporučila, aby si šel stěžovat k představitelům Evropské unie, přesněji řečeno, aby je - jako již tolikrát předtím - požádal o zapojení se do věci míru na Blízkém východě. Značná část Izraelců dnes otevřeně tvrdí, že dohody z Osla nepřinesly této zemi nic dobrého. I bývalý náčelník generálního štábu Ehud Barak má k tomuto názoru blízko, ale neříká to nahlas, aby nesouhlasil s něčím, co tvrdí Bibi a jeho vláda.
Podívejme se, co napsal o Barakovi známý novinář Amoc Asa-El, redaktor listu The Jerusalem Post a rovněž člen Strany práce. Když šel v zimě 1995 tehdy třiapadesátiletý generál Barak do zálohy, píše Asa-El, nezajímala ho politické kariéra, jak tomu bývá u odcházejících generálů, ale byznys. Jenže Barak brzy přišel na to, že zajímavější je patřit mezi politickou elitu. Již za rok vstoupil do Strany práce, a tak ho mohl Jicchak Rabin přizvat do své vlády. Barak však neměl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
