Obyvatelé srbsko-černohorské Jugoslávie si v minulých týdnech užili celkem čtyř kol republikových prezidentských voleb. V Srbsku se na závěr utkali socialista Lilič s nacionalistou Šešeljem: ten k úlevě světa prohrál. V téže době proběhly volby i v Černé Hoře, kde o 7 tisíc hlasů prohrál Miloševičův chráněnec Momir Bulatovič v souboji s Milo Djukanovičem, dosavadním premiérem a svým bývalým spolupracovníkem. Teprve pětatřicetiletý Djukanovič má za sebou bohatou kariéru. Už jako student zasedal v ÚV Svazu komunistů Jugoslávie a v 29 letech se stal šéfem jeho černohorské větve, přejmenované na Demokratickou stranu socialistů.
Země na okraji
O Černé Hoře se v posledních letech moc nepsalo. Není divu, když v této zemi žije jen 615 000 obyvatel, z toho 62 % Černohorců, národa velmi blízkého Srbům. Černá Hora byla po první světové válce přičleněna ke královské Jugoslávii a za Tita se stala jednou ze šesti federálních republik. Novodobý černohorský nacionalismus se projevil až v období rozpadu Jugoslávie: byl iniciován, a hlavně využit Miloševičevovými stoupenci, kteří se po pádu starého projugoslávského vedení stali v lednu 1989 vládnoucí silou v zemi. Šlo především o prezidenta Bulatoviče, který později - spolu s premiérem Djukanovičem a předsedou parlamentu Marovičem - vytvořil vládnoucí trojku.
Černohorský nacionalismus dosáhl svého vrcholu v letech 1991–92, za války v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Černohorci tehdy zmobilizovali 60 000…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
