Roku 1714 vstoupil Filip V., první král dynastie Bourbonů na španělském trůnu, do Barcelony a s okamžitou platností zrušil veškeré dosavadní výsady Katalánska - od roku 1479 jednoho ze základních pilířů sjednoceného španělského království. Roku 1997, necelých dvacet let poté, co byl Kataláncům mezi jinými právy slavnostně navrácen parlament, přilákala královská svatba mezi infantkou Cristinou z Bourbonu a Řecka a Ignaciem Urdangarínem více než půl milionu návštěvníků.
Windsorům navzdory
2,5 tuny pyrotechniky jiskří v rytmu Beatles „All you need is love“, z nasvícených fontán hory Montjuic přechází zrak. Ze střech vysokých budov, a že jich má Barcelona požehnaně, vybuchují salvy ohňostrojů a celé město září, tentokrát nikoliv pýchou nad olympijskými hrami jako před pěti lety, nýbrž nadšením nad španělskou monarchií. Podobného holdu se královské rodině od Katalánců ještě nedostalo.
Náhlá smrt princezny Diany a následná zdrženlivost dynastie Windsorů rozpoutala letos v září vlnu antimonarchistického cítění po celé Evropě. Měsíc se sešel s měsícem a 3. října se na ženitbu ve španělské královské rodině - aniž šlo o sňatek následníka trůnu - shromáždila v barcelonské katedrále plejáda urozených hostí. Jistý španělský novinář, specialista na královské svatby, ujišťuje, že „na žádné ze 42 slavností, kterým jsem byl přítomen, se nenacházela ani zdaleka tak vysoká koncentrace korunovaných hlav“. (Chyběla jen britská královská rodina, která vyslala…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
