Wej Ťing-šeng a s ním desetitisíce méně proslulých či zcela neznámých vězňů čínského gulagu mají opět smůlu. Kdyby si lady Diana oblíbila namísto odpůrců nášlapných min čínské disidenty, norský Nobelův výbor, který rozhoduje o prestižní ceně za mír, se mohl přiklonit k Wejově kandidatuře. Zhruba takto - jako posmrtnou poctu britské princezně - můžeme chápat verdikt z 10. října: ten stanovil letošními držiteli Nobelovy ceny míru Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min a její předsedkyni Jody Williamsovou. Lidé si už zvykli, že rozhodnutí Nobelova výboru pravidelně vyvolává spory, zda ten či onen je skutečně tím pravým, kdo nejvíce přispěl k míru na Zemi, zda by jiná osoba nebyla lepším laureátem. Letos však, podobně jako v roce 1995, stojíme před obecnější otázkou. Co ohrožuje mír více: zbraně, které zabíjejí bez ohledu na vinu či nevinu postižených, nebo režimy, které zavírají za mříže i své umírněné odpůrce?
Miny pro útok i obranu
Na Zemi je rozmístěno podle odhadů asi 100 milionů nášlapných min v 62 státech. Tyto miny způsobují strašlivá poranění. Zabijí nebo zmrzačí na 26 tisíc obětí ročně (pro názornost: čtete-li tento článek 20 minut, během této chvilky je o jednu oběť nášlapných min více). Navíc zraňují především ty, kteří s jejich instalací ani s dotyčným konfliktem nemají nic společného - zhusta malé děti. Ale samy o sobě hrozbu míru nepředstavují. Dopustili bychom se hrubého zjednodušení, kdybychom všechny státy, jež nášlapné miny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
