Výstava Kavárna a bar Jana Šafránka není nijak překvapivá. Znalci vědí, že zobrazováním pohostinského prostředí se malíř zabývá od počátků své tvorby, a nezasvěcený laik na výstavě nenajde nic jiného, než co hlásá titul. Může si tu objednat skutečnou kávu a usednout ke kavárenskému stolku. V duchu soudobých tendencí totiž autor doplnil výstavu závěsných obrazů instalací. Do prostoru výstavní síně však neumístil žádnou vanu s krví ani sloní lejno, ale jen banální barový pultík, vařič, stolek, pár křesel a dívku, která se zájemci postará o občerstvení. Téma, na které malíř téměř výhradně soustředí svůj zájem, je tradičním námětem umění. Z antiky známe jemně epikurejské, nebo naopak orgiasticky divoké obrazy popíjení, na středověkých zobrazeních se sakrální symbol vína střídá s brutálními scénami lidového obžerství, tradiční žánrová malba holandských mistrů zachycovala zábavné nebo sentimentální hospodské události anekdotického rázu. Romantismus, naturalismus a dekadence minulého století prosytily pohostinské prostředí složitějšími emotivními příznaky: na jedné straně bylo opilství génia chápáno jako vznešený výraz distance od utilitárních měšťanských hodnot, na druhé straně umění využívalo expresivního vzhledu pijanů k probouzení sociálního soucitu. V moderním českém umění převládlo (s výjimkou lidově laděného Lady) citově naléhavé pojetí hospody jako osudového prostoru, v němž jsou přísliby slastí doprovázeny alkoholickým sebeničením. Připomeňme jen svůdně zlověstné bary…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
