Loni v září vstoupily do malého domku dvaasedmdesátileté Věry Valentové na samém okraji středočeského Libušína strach a nervozita. V několika týdnech měla doma třikrát zloděje a policie stačila již jen přijít spočítat škodu. V polovině října přišli k osamělé, nijak okázale žijící staré ženě znova. Po třetí hodině bliklo v chodbě malé světlo, a když šla zjistit, o co jde, srazili ji tři muži v kuklách k zemi. Hlavu jí zakryli kusem oblečení a ruce svázali přes šňůru pověšenými silonkami. Tím nejhorší zážitek v životě paní Valentové začal. Na jeho konci byly popáleniny od elektrických šoků, podlitiny v obličeji, psychický otřes a nesmazatelný strach, kvůli němuž nedokáže ani po roce, který od tragédie uběhl, strávit noc ve svém domku.
Skrytý talent
Na přepadení a útrapy paní Valentové a dvou dalších, stejným způsobem přepadených starých žen, bylo zaděláno v březnu 1995. Tehdy šestnáctiletý mladík Luboš Krákora utekl po čtyřměsíčním pobytu z dětského domova (dostal se tam na základě verdiktu kladenského soudu kvůli krádežím, výtržnictví a záškoláctví). „Bylo to tam samej debil,“ objasnil Krákora motiv svého útěku policii. „Být tam ještě teď, tak je ze mě taky debil.“ Domů do Libušína po útěku nešel (rodiče jsou rozvedení a v obci mají pověst sociálně problémové rodiny, které je kriminální kariéra syna lhostejná), přespával u kamarádů v Praze, Berouně a Rakovníku a živil se příležitostnými pracemi.
Zhruba po roce se stáhl zpět do své domoviny,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
