Ten mladý muž, který před chvílí na rohu zaprášené ulice ostravské hornické kolonie Na Liščině vystoupil z otlučeného červeného oltcitu, nemůže mít všech pět pohromadě: není Rom, a přesto už čtrnáct dní dobrovolně bydlí s jedenadvaceti romskými rodinami v provizorní dvoupatrové pyramidě ze stavebních buněk, kam její obyvatele vyhnala nedávná velká voda. Není ani Čech, a přesto si usmyslel, že vlastním příkladem přesvědčí domorodce, že spolužití s Romy nemusí patřit do kategorie nočních můr. Třiatřicetiletý indický učitel Vishwanathan Kumar má snad navíc to „nepřizpůsobivé obyvatelstvo“ rád a snaží se mu pomoci.
Hnědá a bílá
Je středa 3. září, teplý podvečer. „Strejdo Kumare, bude dneska angličtina?“ Dvanáctiletý Roman se na Liščině trochu nudí. Ještě před chvílí se proháněl ulicí na skateboardu, jeho zábavu ale ukončil rázný povel jednoho z bílých obyvatel: „Táhni si před svůj barák, nebo ti nakopu prdel.“ Roman je už na něco takového zjevně zvyklý. „Tenhle chlap nám nadává furt,“ krčí rameny chlapec a ani se nerozčiluje. Na svůj věk působí až neobyčejně rozumně. Beze stop charakteristického krátkého přízvuku v hlase vypráví, že ho baví basket a matika, ale až vyroste, určitě půjde na policejní akademii. „Děti, které tady bydlí, jsou mimořádně inteligentní,“ potvrzuje Kumar pozorovatelův dojem. "Přesto některé chodí do zvláštní školy. V pátek s nimi ale půjdeme na testy do školy Přemysla Pittra. Vyjednal jsem s ředitelkou, že by tam mohly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
