Zahraniční dovolená končí pro většinu zdejších měšťáků už pár hodin předtím, než ověšeni zavazadly dorazí ke dveřím svého bytu. Neodvolatelný signál konce prázdnin totiž přichází hned po přejezdu západní hranice. Přesněji řečeno v okamžiku, kdy malebná políčka našich sousedů s mezemi, větrolamy a pasoucími se kravami vystřídá typický český venkov: nekonečné lány obilních strnišť obklopují podivně ospalé vesnice s panelovými bytovkami a zaprášenou či blátem pokrytou návsí. Na místech zdaleka viditelných vévodí krajině plechová sila, otlučené hangáry kravínů a prasečáků se zrezivělými zbytky nejrůznějších zemědělských mašin. Průměrný Čech dává ze svých daní zemědělcům patnáct set korun ročně - to je pětkrát méně než na školství a o polovinu méně než na armádu. Podle zástupců Agrární komory ČR právě tady spočívá důvod, proč se většina českých vesnic nedokáže pozvednout z marasmu. Pokud prý chceme, aby náš venkov vypadal podobně jako rakouský, měli bychom naše zemědělce dotovat stejně jako Evropská unie, tedy několikrát vyšší částkou. Pokud to neuděláme, opakují zástupci zemědělské lobby s menšími obměnami prakticky všech sedm polistopadových let, čeká venkov rozvrat, sociální bouře a nadvláda extremistů.
Dvakrát, třikrát, čtyřikrát
Ministerstvo zemědělství chce letos na podzim vytáhnout do boje o rozpočet s požadavkem zvýšit dotace z 15 na 22 miliard korun. "Podpora zemědělství je u nás ve srovnání s vyspělou Evropou stále ještě zhruba čtyřikrát…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
