Je zajímavé pozorovat, jak se každodenní povýšenost mocných mužů Slovenska mění v agresivní sprostotu, kdykoliv jsou zahnáni do úzkých. V létě 1995, několik dnů po únosu Michala Kováče mladšího, dostal Vladimír Mečiar (HZDS) od Jána Čarnogurského (KDH) v parlamentu otázku, kde byl v noci před únosem. Mečiar Čarnogurskému odpověděl až po dvou dnech v televizi: „Chce-li Čarnogurský vědět, kde jsem byl tehdy v noci, ať se na to zeptá své ženy.“ V prosinci 1996 měl před poslanci vystoupit prezident Michal Kováč. Předseda parlamentu Ivan Gašparovič (HZDS), který tehdy již týden dostával zahraniční protesty proti vyloučení poslance Františka Gauliedera, ho šel přivítat slovy: „Volají mě k tomu starému chujovi.“ Minulý týden se stali novináři v parlamentu svědky další ze série vulgarit, když měl zákonodárný sbor projednávat Gauliederův návrat do poslaneckých lavic. Poslanec Vlastimil Vice (HZDS) vysvětloval, že Gaulieder podepsal bianco vzdání se mandátu, a proto byla jeho prosincová slova, že se mandátu nevzdává, neplatná: „I když si zatrtkáš s AIDSákem, tak to nemůžeš dostat zpět,“ řekl poslanec Vicen do rozhlasového mikrofonu.
Černé na bílém
Mečiar si svým útokem na čest a dobré jméno Čarnogurského manželky vysloužil její žalobu a soud podle očekávání prohrál. Svého cíle však přesto dosáhl - na to, kde byl v onu srpnovou noc před Kováčovým únosem, se ho již nikdo nezeptal. S Gauliederovým případem (viz
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
