OTTO PLACHT se narodil roku 1962 v Praze, vystudoval AVU, kde později pracoval jako asistent. V r. 1990 se seznámil s majitelkou avantgardní galerie v Miami, která mu zorganizovala výstavu. Tam poznal obrazy peruánského Indiána, šamana Pabla Amaringa. Zaujaly ho natolik, že za jejich autorem odjel do Peru, kde strávil několik měsíců v horách a v džungli. Po roce se do Peru vrátil a náhodou poznal svou budoucí ženu Moniku, Indiánku z kmene Šipibú. Dnes mají půlroční dceru Kláru a všichni tři přijeli do Prahy, kde Placht vystavuje a prodává své „peruánské“ obrazy. Za měsíc odlétají zpět do Jižní Ameriky.
Proč se chcete odstěhovat na druhý konec zeměkoule?
Nikdy jsem nebyl dobrodruh ani cestovatel. Jen jsem hledal, jak být co nejdál od světa, který má co dělat s uměním, od světa, ve kterém jsem vyrostl. Věděl jsem, že už to nemůžu vstřebávat, že už je to destruktivní.
To jste ale mohl přesídlit třeba na Vysočinu.
To jistě.
Tak proč zrovna do Peru?
Shodou okolností jsem se dostal do andské oblasti, která má tu vlastnost, že se do ní lidi zamilujou. Má asi podobně silné kouzlo jako třeba Indie.
V čem to kouzlo vězí? V lidech, nebo spíš v přírodě?
Ve všem dohromady. Je to kulturně bohaté území v naprosto nepřístupné a drastické přírodě, což je zajímavý konstrast. A já tam jel s naivní představou, že budu na obrazech dokumentovat nějakou mizející kulturu. Taky mě zajímal…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
