Sto dnů je údobí, ve kterém se obvykle pronášejí první soudy o politikovi. Je tomu tak už od Napoleonova druhého pokusu o nastolení francouzského císařství, který trval od jeho útěku z vězení na ostrově Elba, přes bitvu u Waterloo až po trvalé uvěznění na ostrově Svaté Heleny právě sto dnů. Tony Blair dosáhne svých sta dnů již příští týden. Zatím si vede dobře. Za úspěch vděčí tomu, že z pozůstatků „staré“ strany vytvořil new Labour. V poslední dekádě se totiž z ostrovů vytratil ideologický konflikt a britská politika se vydala ve stopách amerického „modu operandi“. Proto se také mnozí domnívají, že labouristé zaprodali svou ideologickou duši ďáblu, aby si zajistili volební vítězství.Nový kabinet se chopil vlády 1. května jistým krokem. Jistota labouristů pramení z jejich dlouhého pobytu v opozici a z toho, že konzervativci se po 18 letech u moci vyčerpali. Tony Blair také disponuje drtivou parlamentní většinou - na rozdíl od Johna Majora, jehož většina se v letech 1992–97 smrskla z 11 mandátů na 0. Labouristé budí dojem, že mají události pevně pod kontrolou. Nicméně jejich vláda je umírněná. Získávání voličů po roce 1983 byl bolestivý a zdlouhavý proces a Blair nechce ztratit drahocennou komoditu - podporu veřejnosti. Často opakuje, že chce vládnout celému národu a že mu chce vládnout více než jedno volební období. Podívejme se nyní na to, jak si vláda počíná v jednotlivých oblastech.
Finance: odpovědnost na centrální banku
Finanční kruhy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
