To, co v ekonomické oblasti navrhuje ČSSD, budí tváří v tvář jejím rostoucím volebním preferencím u mnoha lidí děs a hrůzu. Miloš Zeman navrhuje schválit deficitní rozpočet a v situaci, kdy je třeba snížit celkovou poptávku, brání omezení růstu mezd s odkazem, že občané současné hospodářské potíže „nezavinili“. Lidový dům dále navrhuje progresivnější zdanění bohatých a dovozní přirážku, kterou přitom principiálně odmítá Evropská unie, k níž se jinak Zeman tolik hlásí. Přesto všechno však není důvod k panice. Pravda je totiž taková, že i kdyby se sociální demokraté dostali po volbách k moci, můžeme si být na devadesát procent jisti, že nic ze zmíněných kroků nakonec neuskuteční. Ne snad proto, že by nechtěli, nýbrž proto, že to prostě nejde.
Hráz proti populismu
Leckomu to bude možná znít jako vystřiženo z učebnice marxismu-leninismu, nicméně pravdou je, že ve stále propojenějším a otevřenějším světě jsou opravdovým „diktátorem hospodářských politik“ stále mocnější finanční trhy. Politikům (bez ohledu na jejich ideologické zabarvení), kteří postupují ekonomicky iracionálně, vždy uštědří tvrdou lekci a za chyby je potrestají. A nejen to: finanční trhy trestají i to, že vlivný politik o hloupostech i jen nahlas a veřejně uvažuje. Zkrátka hospodářskou politiku valné části světa dnes - ať se nám to líbí, nebo ne - diktují dealeři, kteří sedí u počítačů v Londýně, na Wall Streetu, v Tokiu či Frankfurtu, případně mocní světoví finančníci, kteří si o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
