Lepší chvíli pro pokus o omezení nákupního turismu k sousedům si rakouská vláda sotva mohla vybrat. V předvečer koaličních jednání o dvojitém rozpočtu na léta 1998 a 1999, kde podle různých propočtů chybějí příjmy ve výši 7 až 40 miliard šilinků ročně, se začátkem června ministr financí Edlinger zadušoval: „Zvýšení daně z cigaret, alkoholu a benzinu vylučuji.“ Dvěma milionům rakouských kuřáků se ulevilo. Ale jen na pár hodin. 9. června, po prvním kole rozpočtových jednání, přišla studená sprcha: od 1. července si každý Rakušan nebo občan jiné země Evropské unie (EU) žijící trvale v Rakousku může z ciziny i nadále bezcelně přivézt 200 kusů cigaret, ale tabákové dani nepodléhá jen 25 cigaret, 5 doutníků, 10 cigaril či 25 gramů tabáku. Zbytek se musí doplatit na hranici.
V „zemi nikoho”
Ztížením dovozu kuřiva by do děravého rozpočtu měly plynout 3 miliardy šilinků. Mluvčí monopolních Austria-Tabak-Werke (ATW) Hubert Greier hovoří až o 5,2 miliard šilinků: ze 17 miliard cigaret vykouřených v Rakousku jich totiž jen 13 miliard pochází z dílen ATW, jež v licenci vyrábějí řadu světových značek - v průměrné ceně 1,74 šilinku za kus. Čtyři miliardy cigaret zakoupených Rakušany v cizině by v Rakousku stály na 7 miliard šilinků.
V reportážích rakouské televize ORF z příhraničních duty-free shopů dotčení kuřáci nešetřili kritikou. „Je to svinstvo,“ rozčiluje se zákazník s několika kartony cigaret pod paží. Má proč. Krabička marlborek přijde…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
