„V mnoha zemích západní Evropy by byli rádi, kdyby měli zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu stejný jako v České republice,“ oznámil před týdnem na závěr své návštěvy v Praze jeden z největších evropských znalců systémů parlamentní kontroly a zároveň člen Spolkového účetního dvora (německé obdoby NKÚ) Axell Nawrath. Superlativy nepřekvapují ze dvou důvodů. Předně nejsou ničím novým. Nedávno totiž vyšlo najevo, že právě norma českého NKÚ nejvíce odpovídá Limské deklaraci - ideální vizi světové organizace nejvyšších kontrolních úřadů. Loni na podzim zase právní experti Evropské unie při ostré kritice českého právního řádu připustili, že NKÚ je jednou z mála našich institucí, která odpovídá evropským normám. Podobné pochvaly návštěvníků z ciziny je ovšem dobré brát s rezervou: nikdy nelze vyloučit, že je říkají jen ze zdvořilosti. Proto byly zajímavější poznámky, kterými Nawrath uváděl svou chválu do reálných souvislostí: upozornil, že mluví pouze o znění zákona. Po krátké návštěvě prý nemůže hodnotit kvalitu kontrolních zpráv ani odpovědět na zásadní otázku, jestli pětiletá práce NKÚ u nás skutečně zlepšila úroveň státní správy. Samotný dobrý zákon totiž nestačí.
Špatné zprávy o daních
O dobré úrovni kontrolních zpráv zatím u nás nikdo příliš nepochybuje. Stěžovalo si na ně dosud pouze několik ministrů (Benda, Dyba, Kočárník), kterým se nelíbily přísné soudy o jejich úřadech. Horší už je spolupráce kontrolorů se státními úředníky při nápravě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
