Alfonse D'Amato, republikánský senátor za stát New York, má v Evropě větší proslulost než většina jeho kolegů. Stačí připomenout. Již rok se věnuje problému „spících kont“ ve Švýcarsku - jako šéf bankovního výboru Senátu zorganizoval slyšení, na kterém byl „grilován“ švýcarský velvyslanec USA. Jako předseda helsinské komise Kongresu odpovídá za slyšení velvyslanců uchazečských zemí o vstup do NATO na téma rozšíření Aliance z hlediska lidských práv - v květnu tam byl kvůli českému restitučnímu zákonu a zákonu o občanství „podušen“ Alexandr Vondra. D'Amato navrhl i zákon, který umožňuje v USA sankcionovat zahraniční společnosti podnikající v íránském ropném průmyslu - to „vytočilo“ mnohé evropské státy. Není tedy příliš divu, když si na Internetu můžeme přečíst výrok nejmenovaného poslance Evropského parlamentu: „D'Amato ztělesňuje novou roli, jíž se Spojené státy samy ujaly, roli světového četníka, která prý vyjadřuje ,novou westernovou diplomacii'.“
Proč se senátor D'Amato tak angažuje ve věcech, které přímo nesouvisejí s problémy Ameriky? Proč jeho aktivity získávají takový ohlas? Abychom pochopili jeho motivace, musíme se nejprve seznámit s americkou senátní praxí.
Umět si to spočítat
Vliv amerického senátora - zejména toho, kdo působí v Senátu několik volebních období - na dění v USA je mimořádný. Začne-li senátor považovat určitou otázku za svoji prioritu, dokáže ji udržet v širším centru amerického politického života velmi dlouho. A…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
