Na hysterii, která po zveřejnění posledních volebních preferencí ovládla ODS, je nejzajímavější stupeň její upřímnosti. Fakt, že by dnes Zeman podle sociologických agentur dostal zhruba o osm procent více hlasů než strana Václava Klause, by totiž ještě sám o sobě nebyl takovou pohromou - kdyby ovšem ODS měla konzistentní představu jak této situaci čelit. Bohužel dosavadní reakce stranických špiček, které většinou pokles preferencí dávají do přímé souvislosti s všeobecně pociťovanou a neuspokojenou potřebou po personálních změnách ve vládě, naznačují spíše bezradnost. Problém ODS přitom není v tom, zda obětovat „jen“ ministra financí nebo vyměnit většinu vlastních ministrů, ani v tom, zda to udělat hned, nebo až na podzim: to hlavní, oč jde, je otázka, proč ODS přestává fungovat jako strana. Jinak řečeno, proč se jí nedaří vyhledávat a prosívat sítem stranické mašinerie dostatek schopných lidí, kteří dokážou na základě ideové spřízněnosti formulovat a prosazovat konkrétní politické cíle.
Bratrstvo průměru
Rozhodujícím motorem vzniku a posléze úspěchu ODS byla narůstající nespokojenost společnosti s pomalým tempem politických a ekonomických reforem. Tato nespokojenost byla tehdy na přelomu let 1990–91 objektivním faktem, který odmítali přijmout jen lídři Občanského hnutí, a je nepopiratelnou zásluhou ODS, respektive jejích zakladatelů Klause a Zieleniece, že ji dokázali pozitivně usměrnit. Jinými slovy - teprve dějiny možná jednou ocení význam…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
