I nejzarytější odpůrce médií ví, jak média vypadají a znějí. Přesto se nedávno přední čeští intelektuálové a mediální pracovníci neváhali sejít, aby hledali odpověď na otázku, co média vlastně jsou a jak fungují. Současný český intelektuál je k masově rozšířeným médiím zpravidla nedůvěřivý, neboť v nich cítí jakousi skrytou moc, jež se snaží manipulovat jeho myšlení, a navíc mu nesedí ani zábava, přizpůsobená vkusu a choutkám masového konzumenta. Podle filozofa Václava Bělohradského, který přednesl úvodní příspěvek, jde o zaostalost, protože přílišné uctívání kulturních hodnot je přežitkem po českých vlastencích minulého století. Bělohradský připomněl francouzského filozofa Michela Foucaulta, který vymezil rozdíl mezi archaickým a moderním intelektuálem na základě jejich rozličného vztahu k času a prostoru: prvního nazval „zbožným potomkem času“, druhého „náruživým obyvatelem prostoru“. Zbožní potomci si cení tradice. Víc si například pochutnají na všelijakých složitých pokrmech národních kuchyní, zatímco náruživí obyvatelé těkají po světě, mlsají hamburgery, zabývají se jen tím, co zrovna považují za důležité.
Úcta k času v sobě nese nebezpečí násilného konzervování skutečnosti jakousi samozvanou elitou strážců tradice, osobujících si výjimečné postavení „nositelů mravní integrity národa“. Moderní člověk se proto snaží „vyprázdnit historické světy“, čemuž se pochopitelně potomci času, k jakým patří většina českých intelektuálů, snaží zpozdile zabránit. Chtěli by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
