Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura, Literatura

Oživená historie

Historie je jistě „učitelkou života“, jak praví latinské přísloví. Není však učitelka jako učitelka. Školské učebnice dějepisu zpravidla předstírají vševědoucnost a nabízejí žákům obrazy, které se tváří definitivně. Nabiflovaná představa dějin většinu národa provází celým životem, aniž by byla korigována, a když se střetne s podobně sebejistou, ale jinak zcela odlišnou představou, dojde často k nepřiměřené reakci: člověk buď podlehne nejistotě, anebo se opevní ve zkamenělém stereotypu (aktuálním příkladem jsou naše vztahy k Němcům).

Důsledky biflování zkreslených představ jsou neblahé. O to víc je třeba vyzdvihnout dějepisce, kteří v dějinách nacházejí nevyčerpatelný zdroj drobných i větších rozporů a učí nás o nich samostatně přemýšlet. Mnozí z nich patří do okruhu autorů kulturně historické revue Dějiny a současnost.

V úvodní části letošního druhého čísla najdeme blok článků věnovaných historii „našeho nejnovějšího souseda“, tedy Slovenska. Navazuje na něj i rozhovor s Katarínou Hradskou, redaktorkou populárního slovenského časopisu Historická revue (široký zájem o tento list - 72 000 pravidelných čtenářů - dokumentuje, že na Slovensku, kde jsou představy o dějinách národa méně ustálené než v českých zemích, prožívá historická publicistika skutečně mimořádnou konjunkturu). Větší tematické celky se v Ďasu, jak čtenáři i autoři revue Dějiny a současnost familiárně nazývají, vyskytují jen občas (loni jen dvakrát: Rusko a Evropa, Z dějin žurnalistiky v českých zemích).

V Ďasu nenajdeme široké historické syntézy a abstraktní úvahy, vše je zde spíš pozorným sledováním drobných konkrétních faktů, z nichž jsou teprve vyvozovány širší souvislosti. Zaměření na historický detail paradoxně posiluje celistvost pohledu - abstraktní vize celků se totiž jen obtížně mohou stát součástí vnitřní zkušenosti čtenáře a jeho vnímání světa. V centru pozornosti je „antropologie dějin“, tedy lidské příběhy, jak se zrcadlí v písemných pramenech, v umění, literatuře, ale třeba i v obyčejných předmětech denní potřeby. Historici tak elegantně zhodnocují bulvární zkušenost, že nejpůsobivější v novinách je „story“. V slovenském pásmu druhého čísla například najdeme poutavý materiál Romana Holce Triumf a pád policajného agenta Duliškoviča. Jde vlastně o thriller, zpracovaný ovšem tak, aby jako střípek odrážel atmosféru kvasu, který vedl k rozpadu habsburské monarchie a k novému uspořádání Evropy.

Autory, jejichž politické konfese asi nebudou nijak jednotné, spojuje snaha o slušnost a noblesu. Politika je v listu sledována s odstupem, avšak právě v jejích historických kořenech často zjišťujeme těžiště mnohých současných jevů a problémů. Kompozice obsahu se nepřizpůsobuje závazným rubrikám, ty se střídají podle charakteru zařazených materiálů číslo od čísla, což přispívá k šíři záběru. Vstřícnost ke čtenáři se projevuje i v důrazu na srozumitelnost jazyka, oproštěného od prvků odbornické hantýrky, na přehlednost stylu a zajímavý obrazový doprovod.

Negativním důsledkem současného edičního boomu historických knih jsou snížené nároky na jejich kvalitu. Nakladatel se často rozhodne přeložit a vydat určité dílo jen kvůli dráždivému námětu, aniž by se porozhlédl, zda někde ve světě nejsou k dispozici jiné, lepší texty na totéž téma. Vedle významných děl se tak na českého čtenáře valí záplava zastaralých či naopak nedonošených titulů, v nichž se laik nevyzná. I proto hrají v Dějinách a současnosti důležitou roli knižní recenze hodnotící překladovou i původní produkci.

Revue Dějiny a současnost dospěla během let k tvaru, který optimálně vyhovuje zaměření na hraniční oblast mezi popularizací a vědou. Takovou výkladní skříň badatelských snah mohou jiné obory historikům závidět. Snad jen opakování některých myšlenek v článcích různých autorů naznačuje, že autorské zázemí by mohlo být méně stmelené a rozmanitější.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].