Na nábřeží Embarcadero v San Francisku, které se táhne podél zátoky téměř až k mostu Golden Gate, stojí komplex pěti budov z červených cihel. Vytvářejí exkluzivní obytný blok s atriem kvetoucích záhonů a fontánou. Kolemjdoucí nakukují tepanou bránou, potom klepou na dveře a ptají se: „Tady bychom chtěli bydlet, co pro to můžeme udělat?“ A Mimi Silbertová, prezidentka nadace Delancey Street, odpovídá: „To musíte nejdřív spáchat nějaký hrdelní zločin.“
Obyvatelé Delancey Street vypadají jako obchodní příručí, zubní asistenti, bankovní manažeři či účetní. Pod nažehlenými pracovními obleky a overaly však mají vytetované hady, meče, svastiky, lebky a kříže, které jsou uměleckým odkazem mnoha let strávených v amerických věznicích za vraždy, loupežná přepadení, obchod s drogami a prostituci. Obyvatelům komplexu Delancey Street se politicky korektním slovníkem říká „společensky znevýhodnění“. Ale Mimi Silbertová, která toto rehabilitační centrum pro nejtěžší kriminální případy před pětadvaceti lety založila, politicky korektní jazyk nepěstuje. „Žádní drogově závislí, ale feťáci! Přicházejí sem jako hnusní, odporní, zlí, zapáchající pitomci, a to nepřeháním. Vycházím však z toho, že je třeba věřit lidem, kteří nevěří sami sobě. Snažíme se obnovit životní styl Ameriky minulého století. Jsme přistěhovalci do hlavního proudu americké společnosti.“
Ani halíř od daňového poplatníka
Delancey Street je zcela soběstačná instituce. Nedostává žádné federální,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
