Zprvu několik čísel. Do dnešního dne bylo v Bělorusku s jeho deseti miliony obyvatel privatizováno jen 10 % státního majetku. Populistický prezident Alexandr Lukašenko ekonomické reformy prakticky zastavil. Podle ruského listu Izvestija činily zahraniční investice do běloruského hospodářství 58,2 milionu dolarů. Pro srovnání - v sousední, mnohem menší Litvě dosáhly vstupy zahraničních investorů asi 400 milionů dolarů. V žebříčku hodnotícím přitažlivost jednotlivých států pro investory zaujímá Bělorusko až 115. místo z celkového počtu 155 zemí.
Vedle špatné hospodářské situace je Bělorusko sužováno také zvůlí svého diktátorského prezidenta. Lukašenko odstartoval porušování lidských práv, demokratických zásad, svobody tisku a projevu. Zahájil i protizápadní (přesněji protiamerickou) hysterii spojenou s recidivou špionománie. Země žije ve znamení aplikované teorie spiknutí, jež má dokázat, že Západ hodlá svrhnout Lukašenka, který se zase musí účinně bránit. Situace je o to složitější, že populistickému diktátorovi se dosud daří klamat většinu veřejnosti, zvláště mimo Minsk. Odpor se tak soustřeďuje prakticky jen okolo opozičních nacionalistů, příslušníků elit, jež Lukašenko využil a poté zapudil, studentů a inteligence.
Přesto sociologický průzkum tvrdí, že pro chystané sjednocení Ruska a Běloruska je 59 % Rusů a 70 % Bělorusů. (Avšak podle téhož průzkumu podmiňuje 45 % Rusů své „ano“ tím, že Minsk začne dodržovat demokratické normy a hájit svobodu slova.) Jaké…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
