JOSEF SVOBODA (1929) prožil dětství v Kralupech, maturoval v Brně. V roce 1948 byl přijat na Masarykovu univerzitu (biologie-filozofie), o rok později byl zatčen a odsouzen na 11 let. Odseděl si osm a půl roku, vystřídal 17 věznic. Po propuštění pracoval jako ošetřovatel v zoo, pak jako technik v Botanickém ústavu ČSAV. Začal znovu studovat na Přírodovědecké fakultě UK, školu však nedokončil, emigroval do Kanady a promoval až ve svých 44 letech na Albertské univerzitě v Edmontonu. Dnes je profesorem na Torontské univerzitě a už více než čtvrt století tráví každé léto na výzkumu v Arktidě. V roce 1994 obdržel medaili kanadské vlády Za výzkum Severu a v roce 1995 cenu New Pioneer's Award, určenou přistěhovalcům, kteří významnou měrou přispěli k rozvoji Kanady. J. Svoboda je ženatý a má dva syny.
Kdy jste poprvé utíkal za hranice?
Hned po maturitě, v červnu 1948, se spolužákem Bořkem Krajíčkem. Dojeli jsme k hranici, ale nesetkali jsme se s člověkem, který nás měl převést.
Pak jste byl dlouho ve vězení za protistátní činnost, vlastizradu a špionáž.
Skutečnost nebyla tak patetická. Nebyli jsme zvyklí na policejní stát, mluvili jsme ve škole otevřeně o tom, že se nám manýry nové moci nezamlouvají. Jednou za mnou přišel spolužák s tím, že je třeba nejen mluvit, ale taky něco dělat. Řekl jsem mu, že kdyby něco potřeboval, tak pomůžu. Rozhodně nešlo o činnost se zbraní v ruce.
Jaké to je dostat tak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
