Píše se rok 1999. Česká republika se stává členem NATO, ale za svou troufalost si vykoledovala problémy: přísun zemního plynu a jaderného paliva z Ruska, po léta fungující na základě smluv, vázne. Takto si představuje konec tisíciletí ruský velvyslanec v Praze Rjabov, jak plyne z jeho vystoupení před deseti dny v moskevské televizi. A důvod? Budoucí procesy spojené s rozšiřováním NATO prý již dnes škodí ruské ekonomice, jak tvrdil o tři dny později v televizi pražské. Ergo: škodí-li vstup Česka do Aliance ruskému hospodářství, revidujme smlouvy, omezme Čechům přísun našich surovin, a tak škodám zabráníme. Už z tohoto myšlenkového pochodu vyplývá, kde asi Nikolaj Rjabov nabýval vědomosti a dělal kariéru. Ale můžeme se na věc podívat i z jiného úhlu.Píše se rok 1999. Uplynulo už deset let od Velkého listopadu, ale česká transformace má stále resty. Naše surovinové zdroje ještě nejsou potřebně diverzifikovány, ceny deregulovány, energetickým molochům schází konkurenční prostředí. A tu se dostáváme pod tlak. Místo dlouhých tahanic o strategickou koncepci energetických zdrojů bereme to, co se nabízí, plyn třeba z Norska a jaderné palivo odkudkoliv. Jenže za více peněz méně muziky, a dobře nám tak. Kde najít lepší příležitost k tomu, aby se ukázalo, kolik energie skutečně potřebujeme? Kdy jindy si připomenout transformační euforii z počátku let devadesátých? Při jaké příležitosti se pevněji vázat na Západ? Jenže tu radost nám Moskva neudělá, takovou transformační knutu nám…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
