Původ Basků, svérázného etnika žijícího na území španělské monarchie, je dodnes obestřen tajemnem a nikdo není schopen spolehlivě určit, kdy a odkud na Pyrenejský poloostrov přišli. Potíže s lingvistickou klasifikací baskičtiny, nejstaršího dodnes používaného jazyka na území Evropy, vedly některé romantičtěji založené odborníky až k tvrzení, že Baskové mohou být přímými potomky cromagnonců (dnes se jako nejdůvěryhodnější jeví hypotézy o kavkazském původu baskičtiny). Ojedinělost jazyka utvrdila Basky v přesvědčení o vlastní výlučnosti. Mnozí Baskové jsou dodnes přesvědčeni, že až do lingvistické katastrofy, která se odehrála pod lešením babylonské věže, všichni lidé mluvili právě jejich jazykem.
Organizované nacionalistické hnutí se v Baskicku zrodilo až v průběhu posledního desetiletí minulého století. Do jeho čela se postavil Sabino Arana y Goiri (1865–1903), který během svých národopisných studií s překvapením zjistil, že Baskům chybějí základní národní symboly a dokonce postrádají jednotný název pro svou zemi. Každá baskická provincie totiž žila nezávisle a Arana musel nahradit spíše vágní termín Euskal Herria (Země Basků) novým názvem Euskadi (Baskicko). Území obývané Basky se postupem času značně ztenčilo. Pays Basque na jihu Francie čítá necelého čtvrt milionu obyvatel a ve španělském Baskicku (Euskadi) žije na rozloze srovnatelné se severočeským krajem dva a půl milionu lidí, z nichž lze ovšem nanejvýš čtvrtinu považovat za etnické Basky. Baskicky tu hovoří…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
